Sanace vlhkého zdiva

OPRAVY A DOPLNĚNÍ IZOLACÍ ZDIVA – INJEKTÁŽ PROTI VZLÍNAJÍCÍ VLHKOSTI

Zřejmou a častou příčinou vlhnutí zdiva jsou porušené, dožilé nebo zcela chybějící hydroizolace. Proto se zaměříme na opravu poruch hydroizolace, výměnu nefunkční izolační vrstvy a případně doplnění nové. Postupy se liší podle umístění izolace a předpokládaného namáhání vodou, kde rozlišujeme trvalé tlakové působení podzemní vody, zatížení stékající vodou a/nebo působení vzlínající vlhkosti, tj. zatížení základů kapilárně vzlínající vodou. Izolační postupy se liší zejména podle působení proti vzlínající (kapilární transport) nebo stékající či tlakové vodě (gravitační transport)

Pokud se základy domu nacházejí pod úrovní místní hladiny podzemní vody, je nutné dimenzovat izolační řešení na trvalé působení hydrostatického tlaku vody. V ostatních případech vystačíme s ochranou proti kapilárnímu působení, doplněném o drenáž eliminující účinky podél základů stékající vody.

Vodorovné izolace

lze dodatečně doplnit vložením izolační vrstvy do (proříznutím zdiva ve vodorovném řezu) připravené spáry nebo vytvořením izolační zóny injektováním speciálních kapalin do řady vrtů ve zdivu.

K injektážím proti vzlínající vlhkosti se nejčastěji využívá vodoodpudivých materiálů na silikonové bázi, které se liší kvalitou, účinkem, trvanlivostí i cenou. V současnosti k nejkvalitnějším počítáme silikonové mikroemulzní koncentráty 100% a silikonové vysokoprocentní krémy 80%. Materiály proniknou do kapilárních pórů zdiva a na jejich povrchu vytvoří vodoodpudivý film. Hydrofobizace pórů omezuje vzlínání vody a kondenzaci vodních par v kapilárách stavebních materiálů, zároveň umožňuje difuzi vodní páry. Po ukončení reakce je účinná složka stabilní, nerozpustná a nezávislá na kolísání vlhkosti podzákladí. To zaručuje dlouhodobou trvanlivost injektážní clony.

Svislé izolace

spodní stavby domů se opravují, vyměňují nebo doplňují z výkopu okolo budovy, který slouží zároveň pro vybudování drenážního systému. Pro rekonstrukce nejčastěji používáme asfaltové pásy nebo asfaltové stěrkové materiály, nanášené za studena ručně nebo strojním stříkáním. Výhodou stěrkových materiálů je jejich bezproblémová aplikace na nerovné a zakřivené povrchy. Opravenou nebo nově zhotovenou hydroizolaci je nezbytné chránit proti porušení a umožnit volný odtok vody z jejího povrchu. K tomu dobře poslouží nopové folie doplněné filtrační textilií. Samotné nopové folie, ač jsou často deklarovány jako hydroizolace, nelze v praxi použít k spolehlivé hydroizolaci. Nejméně do zámrzné hloubky je vhodné doplnit i tepelnou izolaci z extrudovaného polystyrenu.

K fixaci horní hrany nopové folie se zpravidla doporučují systémové zakončovací lišty, mnohaletá zkušenost však příliš jejich použití nepodporuje, odtrhávají se vlivem tepelné roztažnosti od zdi nebo prasknou. Lepším řešením se jeví zakončení nopové folie těsně pod terénem ve štěrkovém zásypu.

Vedle klasických postupů oprav izolací se stále více uplatňují i rubové injektážní izolace pomocí hydrofilních gelů polyuretanových nebo arylových pryskyřic. Tato bezvýkopová technologie je vhodná i pro sanace suterénů městských domů v souvislé zástavbě nebo pro opravy lokálně porušených plošných hydroizolací.

Postup rubové injektáže začíná navrtáním otvorů průměru 10 až 16 mm v síti po celé ploše injektovaného zdiva. Přes připravené vrty se na rub zdiva se injektuje rychle reagující pryskyřice ve směsi s vodou. Ta vytvoří souvislou hydroizolační bariéru z hydrofilního gelu v základové půdě na rubu zdiva. Vzniklý gel zvětšuje objem při kontaktu s vodou a tak dochází k přirozenému dotěsňování izolační vrstvy.

Pro úspěšné zvládnutí problému vlhkosti ve zdivu je nutné vždy mít na paměti, že komplexní sanace by měla řešit i vzájemné návaznosti použitých hydroizolací, drenáží a větracích systémů.